Bylo mi asi dvacet jedna let, kdy jsem dostala svůj první notebook. Tedy já jsem ho přímo nedostala, protože jsem si ho musela koupit sama. Nemáme bohaté rodiče, takže jsem si vždycky všechno musela koupit sama a na všechno jsem si také musela sama poctivě vydělat. Řeknu vám, že někdy to bylo opravdu hodně náročné, protože jsem už někdy neměla ani sílu pracovat, protože jsem chodila do školy, a ještě na kurz anglického jazyka. Takže jsem toho měla hodně. Ale samozřejmě jsem nechtěla zase zatěžovat své rodiče, že bych si ke studiu přála také notebook. Mám ještě dva mladší sourozence, přičemž jeden můj sourozenec je opravdu hodně nemocný, takže potřebuje nejenom péči fyzickou, ale také finanční.
Proto jsem si řekla, že opravdu nejlépe udělám, když si nepořídím notebook vůbec anebo jedině za svoje peníze. Takže jsem opravdu poctivě pracovala v obchodě, kdy jsem vykládala zboží a potom také uklízela. Mám moc ráda techniku, a to snad už od mala. Protože moje maminka mi říkala, že už jako malé dítě jsem se dívala v televizi na techniku a další technické vynálezy, které právě dávali v televizi. Musím říct, že mě to opravdu hodně bavilo a vůbec v tom nevidím nic špatného.
Akorát otec se stále diví, že zrovna já jako dívka se zajímám o techniku, kdežto můj bratr se zajímá spíše o kadeřnické věci. Můj bratr chce být totiž kadeřník. Já bych chtěla být něco takového, v čem hraje hlavní roli technika. A ještě bych tedy chtěla říct o svém notebooku, jak jsem si ho koupila. Trvalo mi asi rok a půl, než jsem si našetřila na nějaký krásný, a hlavně kvalitní notebook. Chtěla jsem už kvalitní notebook, který stál více peněz, ale zase jsem věděla, když si koupím dražší techniku, jako například notebook, že mi to vydrží opravdu hodně dlouho. Protože levné věci se většinou rychle rozbíjí, a to bych nechtěla. A kdy jste vy dostali svůj první notebook?