S radary měřícími rychlost a s nimi leckdy spojenými kamerami se v naší zemi setkáme na mnoha místech. Nejčastěji je vidíme ve městech, avšak v poslední době jich je čím dál více i na běžných silnicích. Jejich úkolem je zajistit, že řidiči budou na daném místě dodržovat maximální povolenou rychlost, což by mělo předejít dopravním nehodám. Bohužel se však ukazuje, že v mnoha případech přináší spíš problémy, než aby je řešily.
Tím hlavním problémem je umístění. Podle jejich výše zmíněného poslání by člověk očekával, že budou především na nepřehledných úsecích, kde se stává velké množství dopravních nehod, případně tam, kde je možnost vzniku dopravních komplikací. Ve skutečnosti to však většinou bývá poněkud jinak.
Zpravidla je totiž najdeme na rovných, přehledných úsecích, kde je dobře vidět, a kde tedy mnoho dopravních nehod nevzniká. Můžeme se tedy ptát, proč se umisťují právě tam, když zde prevenci dopravních nehod příliš nepomáhají. Důvod je zde však poměrně jednoduchý a prostý: peníze.
Provozovatelům radarů, ať už se jedná o policii či obce, jde především o to, aby získali co nejvíce peněz na pokutách. Proto umisťují radary tam, kde řidiči nejspíše budou rychlost překračovat, byť se na daných úsecích příliš často dopravní nehody nestávají, neboť se jedná o velmi přehledná místa, kde řidiči velmi dobře vidí a kde je pravděpodobnost, že do něčeho i ve vyšší rychlosti narazí.
Je proto jasné, že tyto radary příliš dobře neplní účel, pro který byly vytvořeny. Jistě, mohla by to být velmi dobrá pomůcka, ovšem to by musela být správně použita. Bohužel, v dnešní době je použití radaru použito především zisku. Navíc ani tyto vybrané peníze mnohdy nejsou použity pro úpravu silnic či další zlepšení dopravní situace.
Zde je tedy otázkou, zda jsou v současné době radary tak užitečné, jak by se z jejich popisu mohlo zdát. Nakonec to totiž vypadá, že ve jménu zisku nadělají více škody, než užitku.